Archiv výstav
Moje Předlice, Můj Wonderland
Výstava Moje Předlice, můj Wonderland představuje tvorbu dětí z ústecké čtvrti Předlice, které byly pozvány, aby se prostřednictvím fantazie a výtvarného vyjádření vydaly na vlastní cestu do „říše divů“. Inspirací se stalo téma letošních Národních oslav Mezinárodního dne Romů – Romové v říši divů, které propojuje romskou kulturu s představivostí, barvami a příběhy.
Děti během workshopů pracovaly s fotografií a výtvarnou tvorbou a zachycovaly svět kolem sebe tak, jak ho samy vidí a prožívají. Jejich díla propojují realitu Předlic s fantazií – místy, kde se každodenní zkušenost setkává s představou o tom, jak by mohl svět vypadat, kdyby měl více prostoru pro hru, bezpečí, radost a sdílení.
Díla ukazují Předlice nejen jako konkrétní místo na mapě města, ale také jako prostor představivosti. Wonderland zde není útěkem od reality, ale způsobem, jak ji vidět jinýma očima – očima dětí, které dokážou i v obyčejných ulicích nacházet barvy, příběhy a možnosti.
Výstava vznikla v návaznosti na spolupráci na projektu Cultural Literacies‘ Value in Europe, EU Horizont a je součástí Národních oslav Mezinárodního dne Romů 2026, které organizuje ARA ART, z.s.. Připomíná, že romská kultura, dětská fantazie a zkušenost s místem, kde vyrůstáme, mohou společně vytvářet nové pohledy na svět kolem nás.
Co všechno jsou Předlice
V rámci dílčí případové studie, která probíhala v nízkoprahovém klubu Mixér společnosti Člověk v tísni v ústeckých Předlicích v první polovině roku 2025, jsme se snažili dát hlas dětem z vyloučených lokalit (jednalo se především o romské děti) a prostřednictvím série workshopů zkoumat jejich pohled na problematiku života ve městě. Spolu s nimi jsme se pokusili najít odpovědi na otázky: Jak vnímají fenomén města a veřejného prostoru? Jaké jsou jejich zkušenosti života v konkrétní čtvrti? Zajímá je veřejný prostor?
Série barevných a černobílých polaroidových snímků je velmi působivá i proto, že zaznamenává syrovou realitu, ve které děti z Předlic, citlivé a talentované stejně jako kterékoliv jiné děti, žijí. Velmi dobře si uvědomují její zápory a omezení – nedostatek bezpečných míst, kde by se mohli svobodně pohybovat a hrát si, chybějící lavičky a odpadkové koše, chybějící služby, které jsou jinde zcela běžné. Snímky vytvořené mládeží z nízkoprahového zařízení tak ukazují pouto k místu, které má k představám o tom, jak by mělo či mohlo město 21. století fungovat a vypadat, velmi daleko. Také ukazují, že podpora kulturní gramotnosti je důležitým nástrojem budování vztahu k veřejnému prostoru.
Výstava je jedním z výstupů mezinárodního projektu CliViE (Cultural Literacies´ Value in Europe), realizovaného za českou stranu Katedrou výtvarné výchovy PedF UK Praha a podpořeného programem Evropské Unie Horizont Europe.
Maxim Muchow: FUTUROMA 2.0.
Jaká je budoucnost romského národa? Jak na tom budou naše děti za několik desítek let? Výstava FUTUROMA 2.0, jejímž autorem je Maxim Muchow, otevírá prostor pro reflexi o budoucnosti Romů – o jejich místě ve společnosti, kultuře i umění.Expozice přináší vizi světa, kde romská identita, dědictví a modernita kráčí ruku v ruce. Maxim Muchow ve své tvorbě propojuje minulost, přítomnost a budoucnost, přičemž jeho klíčovým motivem jsou děti – symbol naděje, změny a nových začátků.
Emílie Rigová: Miro džaniben del duma romanes / Moje umění mluví romsky
Umění je univerzální jazyk, kterému rozumí většina světa. To platí i pro dílo Emílie Rigové / Bári Raklori, ale přesto… její dílo mluví především romsky. Její tvorba elementárně vychází z romství/romipen a zároveň dalším silným akcentem je i ženství/džuvľaripen… Postoj romské ženy výtvarnice je pojítkem díla, které hlasitým výkřikem reflektuje vztah jednotlivce – výtvarníka k majoritní společnosti a samozřejmě i opačně – vztah okolí k romskému světu.
Ján Berky: Miro kamľaripen te sikhavel/ Touha zobrazit
Ján Berky tvoří a vystavuje už od konce 70. let. Techniku, materiál i velikost podkladu volí podle momentální situace a nenechává se zastavit nedostatkem a sám říká „Na čo mám, na tom robím“. Ve svých kresbách, grafikách či malbách zobrazuje okolní svět. Maluje portréty, reflektuje události či ilustruje, jako třeba na svých perokresbách s tématem rasizmu, kterými dotváří básně Margity Reiznerové. Jeho malby osad, na první pohled takřka idylické, při hlubším pohledu už tak idilické nejsou, ukazují Berkyho vnímání vztahu k majoritě, jako například obraz osady v pozadí s paneláky a zdí se symbolickým názvem So amen rozpaghiľa? (Co nás rozdělilo?) z roku 1998. Především v jeho malbách temperou je možné vidět výrazný rukopis, který už překračuje rámec naivního umění a postupně se vyvíjí v zajímavý a osobitý styl, ve kterém je možné vnímat prvky vlivu moderního malířství. Kresby jsou stylově různorodější a některé by jistě mohly skvěle fungovat jako ilustrace v knihách s romskými příběhy. Berkyho „Romipen“ (romství) je výrazným vnitřním zdrojem tvorby a je také snadno identifikovatelným prvkem jeho díla.
Filip Sochor: O žilo maľinel / Srdce maluje
Autorem výstavy je Filip Sochor vystupuje pod úměleckým jménem FiL.
K výtvarnému umění se dostal vlastně náhodou během covidového období v roce 2020. Hledal cestu jak se vypořádat s náročným obdobím uzavření společenského života a výtvarná tvorba mu pomohla přicházet na jiné myšlenky. Posléze přišel na to, že vlastní proces zrodu díla ho opravdu naplňuje a stále intenzivněji tvoří a vznikají první soubory.
Objevil v sobě něco, co nejspíše podědil po svém prastrýčkovi a významném českém malíři Václavu Sochorovi, který byl v 19.století na akademii spolužákem Mikoláše Alše a Antonína Chittussiho.
Filipovou největší inspirací je pouliční umění, pop art a svět módních a obrazových časopisů. Reflektuje ve svých dílech svět kolem sebe a rád přetváří známé osobnosti i z nedávné minulosti do podoby, v jaké by viděl jejich aktuální prezentaci v médiích a veřejném prostoru.
Jeho grafiky našly své první fanoušky a občas vyrábí „elektronické obrazy“, které tiskne a dále dotváří i na konkrétní zakázku. Zabývá se i grafickými návrhy předloh pro tetování.
Maxim Muchow: Sar me oda dikhav
Autor výstavy vystupuje pod pseudonymem Maxim Muchow – toto jméno ukrývá v sobě paralelu k příjmení autora, který nechce pozornost strhávat primárně na sebe jako na civilní osobu, ale chce být brán především jako výtvarník a přitom si ale stále uchovat kus sama sebe. Maxim říká, že svou tvorbu bere naprosto vážně a dává tak do ní plně sebe, na 100 %, tedy na MAXIMUM…
