Jít s kůží na trh. Přiznat barvu. Metaforicky i doslova. To se snadno řekne, ale mnohem hůře dělá. Ovšem zatímco pro většinu lidí jde o rozhodnutí, o volbu, u Romů/ek, zvláště těch s jinou sexuální orientací, jde o nutnost. Nezbytnost. Jinak je šance na šťastný život nulová.

Ano, je svatou pravdou, že každý má svou třináctou komnatu, v níž má zamčená všechna tajemství. Jenže nemůžete v sobě skrývat z třináctých komnat celou vilu…Braňo, terénní pracovník v Dětvě, romské osadě na Slovensku, šel s kůží na trh. V prostředí, které je odtržené od zbytku světa, uzavřené, a jehož obyvatelé/ky si vidí nejen do hrnce, ale přímo do duší, to udělal.

Přestože byste očekávali, že Braňo to bude mít mezi Romy/kami, jejichž společnost je zatížená mnoha předsudky, těžké, je tomu naopak. Od začátku své terénní práce v roce 2005 nijak neskrýval svoji queer identitu. A přes možná trochu nesnadné začátky, která možná ani nesouvisely s tím, že je „menšina v menšině“, ho komunita bez odsouzení přijala.

Během šestnácti uplynulých let Braňo klientům poskytoval společně s jeho spolupracovníky pomoc v různých oblastech jako prevence sociálně patologických jevů, sociální zabezpečení, zaměstnání, bydlení, vzdělávání, zdraví, zajišťoval spolupráci se školami a dalšími institucemi.

„Naše komunita žije v sociálně vyloučeném prostředí. Ovšem to paradoxně způsobuje, že životy jejích obyvatel jsou mnohem více propojené, vztahy všech forem mnohem intenzivnější, než je tomu v majoritní společnosti,“ říká Braňo. Z Braňových zkušeností vyplývá, že ne vždy diskriminovaná společnost diskriminuje někoho slabšího, zranitelnějšího. V jeho případě je to dokonce naopak. Členové romské komunity v Dětvě si navzájem poskytují bezpečné útočiště, v němž - bohužel pouze v něm - mohou být svobodní a sami sebou.

„Každý každého dokonale zná čili i jinak sexuálně orientované osoby svou orientaci jen těžko skryjí. Ale na druhé straně musím podotknout, že ani nemají důvod něco skrývat, protože každá jinakost v naší komunitě se toleruje,“ dodává Braňo. Zcela jistě ale můžeme vyvodit, že také práce Braňa jako terénního pracovníka silně pozitivně ovlivnila vztah obyvatel romské osady v Dětvě k LGBTQ+ osobám. Vždyť společně s dalšími „teréňáky“ se více jak patnáct let snaží všemi možnými způsoby zlepšit jejich často neutěšené životní podmínky. V takové chvíli už je jedno, jestli jste gay.

Braňo vnímá pozitivní posun během posledních deseti let. Ovšem nikoliv na legislativní úrovni: „Ochrana sexuálních menšin u nás na Dětvě kopíruje celkový stav na Slovensku. Ze strany samosprávy jde o nezájem celkově o menšiny, ty sexuální z toho nevyjímaje. Přijaté zákony se dodržují pouze na papíře, ale skrytá diskriminace a odmítání zde existuje ve velké míře a ve všech oblastech života. Proto prostředí naší osady vnímám jako bezpečnou bublinu tolerance uprostřed netolerantního zbytku země.” Braňo doufá, že jejich malá bublina svou tolerancí jednou infikuje i bublinu velkou. Je jedním z těch, který na tom silně pracuje. I jeho zásluhou LGBTQ+ Romové/ky v jeho okolí nejsou vystavováni zdrcujícímu společenskému odsouzen