Jmenuji se Marek a je mi 21 let. První pokus o sebevraždu jsem měl v deseti letech. Byl jsem obětí šikany. Ne kvůli tomu, že jsem Rom, ale proto, že jsem gay. Romové jsou na okraji české společnosti. Gayové na okraji té romské.

Tak jsem to všechno na vás vychrlil v prvních třech větách a nemusím psát dál. Jenže já chci. Za tím vším je totiž ukryto mnoho bolesti, pocitů křivdy, beznaděje, neustálého skrývání podstatné části toho, kým doopravdy jsem. Platím za to vysokou cenu. Bere mi to energii, chuť do života…

Pocházím z velkorodiny. Abyste pochopili – pro Romy nejsou rodinou jen rodiče, prarodiče, sourozenci, popřípadě ještě strýcové a tety. U nás jsou to také bratranci a sestřenice z prvního kolena, druhého kolena, prastrýcové a pratety, sourozenci babičky a dědečka, jejich bratranci a sestřenice, atd. atd. Velmi rychle se pak dostanete v počtu příbuzných na několik set, u někoho i pár tisíc…

Samozřejmě všichni členové mé rodiny jsou „normální“. Kluci jsou na holky a holky na kluky. Všichni se tak tváří. Jasně, že to není pravda, dnes už to vím. Obzvlášť, když jsem mnohem později na jednoho příbuzného narazil na gay seznamce… Jako dítě jsem to ale netušil. O to hůř jsem se cítil…

Od nějakých sedmi let mi všichni nadávali do „buzerantů“. Vůbec jsem tenkrát netušil, co ta nadávka znamená. Záhy jsem se stal terčem fyzického týrání, mlácení. Zřejmě byla moje budoucí sexuální orientace na mě vidět. Ironií je, že byste to většina z vás na mně dnes nepoznala. Prý vypadám jako „heterák“.

Myslím, že jsem se to postupem času naučil hrát. Hrát drsného „heteráka“. Nejen to. Já jsem se vší silou snažil „heterákem“ stát. Svoje „gayovství“ jsem nenáviděl. Sebe jsem kvůli tomu nenáviděl. Všichni přece byli „normální“, jenom já jsem byl „nechutné prase“. Proto ty dětské pokusy o sebevraždu…

V pubertě jsem si našel holku – Milenu, a dva roky s ní měl vztah. To už jsem tušil, že hodně romských gayů z obav o reakci svého okolí si najdou ženu a založí s ní rodinu, aby se vyhnuli nějakému podezření. Pak buď trpí, že nikdy nedojdou plného citového a sexuálního naplnění, nebo si prostě najdou milence a mají svoje obrovské celoživotní tajemství…

Milena ale nebyla hloupá a viděla, že jsem prostě jiný než ostatní kluci. Po dvou letech se mě přímo zeptala: „Marku, Ty jsi gay?“. Já jí nedokázal lhát a přiznal, že ano. Dnes jsou z nás kamarádi.

To už jsem měl za sebou i paralelní, řekli byste, že asi dost pikantní vztah s mužem. Byl to můj bývalý učitel Biologie ze základní školy. Hrozně se mi líbil… Tehdy mi bylo jasné, že „heterák“ se ze mě nestane jen proto, že si to přeji.

V následujících letech jsem měl vztahy převážně s muži. Snažil jsem se to tajit, ale zřejmě jsem nebyl dostatečně opatrný. Občas někdo ze známých nebo příbuzných přišel za mojí mámou – viděli jsme Marka, jak se líbal s klukem, viděli jsme Marka s tím gádžem, teploušem, atd. atd.“

Mámě jsem všechno tvrdošíjně popíral, nevěřil jsem, že to přijme, že mě bude mít ráda takového, jakým mě Bůh stvořil, kým skutečně jsem. A bohužel jsem měl pravdu.

Před měsícem vše prasklo, nebyl už prostor zapírat. Načapali mě blízcí příbuzní…

Měsíc jsem pryč z domova. Máma mě vyhodila na ulici, nedala to. "Buzeranta" ona prý mít doma nemůže. Přitom v mládí byl jejím nejlepším kamarádem gay. Nechápu to a strašně mě to bolí.

Na druhou stranu jsem i rád, že to všechno prasklo. Sice jsem po krk v…. víte v čem, ale aspoň se mi ulevilo. Ta přetvářka mě šíleně ubíjela.

Nevím, co bude dál. Mám deprese, ale vím, že s tím musím bojovat. Nemůžu žít proti své přirozenosti. Někdo to možná dokáže, ale já určitě ne. Věřím, že to hlavně máma nakonec pochopí… Vím, že mě má ráda, jenom zatím nemůže zvládnout tu – pro ni otřesnou – pravdu.

Včera se objevilo na konci tunelu světýlko naděje. Máma mi volala, ptala se, jak se mám, co dělám, kde teď jsem… Nakonec mě určitě vezme na milost. Rodina je pro mě totiž hrozně důležitá…

Tak mi držte palce!