Lolo B-Jones je mladá romská aktivistka z Anglie, jež je spoluzakladatelkou Traveler Pride. Jedním z jejich největších úspěchů je sjednocená přítomnost romských LGBTQ+ lidí poprvé v historii na London Pride v roce 2019. Ve věku sedmnácti let se zapojila do několika hnutí za práva žen a zároveň se stala aktivistou za práva Romů prostřednictvím akcí tematizujících romské genocidy, jako je například Dikh He Na Bister (Podívej se a nezapomeň), která připomíná romské oběti holocaustu.
Lolo vyjadřuje svůj boj za svobodu i v módě. Výrobky značky Dikhlo Collective, kterou spoluzaložila, vycházejí z různých tradičních romských lidových krojů, přičemž samotní návrháři jsou romští umělci. Lolo a její partneři/rky chtějí zpřístupnit tradiční romské oblečení všem Romům/kám a usnadnit jim tak vyjádření své identity. Každý platí za kus podle svých možností. Pokud nemáte peníze, můžete si je vzít zdarma. Lolo chtěla značkou také ukázat, že LGBTQ+ Romky/ové mohou přispívat do romské kultury stejně jako heterosexuálové/ky. „Lidé si často
myslí, že když se oblékáte tradičně, nemůžete být LGBTQ+ člověk. No, já jsem obojí. Jsem LGBTQ+ člověk, a přesto se snažím udržet naše kulturní dědictví naživu.“
Podle Loli je důležité vidět mezisektorové komunity včetně LGBTQ+ Romek/ů ve všech oblastech života, protože pokud vidíme jen jeden typ romského narativu, promítáme si na ně vlastní vymyšlený ‚pohádkov ‘ýobrázek. Myslí si, že pod povrchem je spousta neobjevených hodnot: „Líbí se mi, že například romská móda není o velikostech: jako plus-size žena se můžu oblékat barevně, jak chci. To vše se o většinové společnosti říci nedá.“
Nemyslí si, že je problém, když od nich nakupují i neromové, protože podporují romské designérky/y. Problém je spíše zakořeněn v tom, že ačkoli mnoho lidí miluje a používá „romské vzory“, nepřemýšlejí o tom, co stojí za romskou kulturou a nejsou ochotni řešit romská témata jako jsou například romské oběti holocaustu a sociální problémy. Bez celospolečenského diskursu nebude toto téma nikdy adekvátně zpracováno.
Její první zkušenosti v Maďarsku nebyly ty nejlepší. V prvním týdnu ji například odmítaly přepravit taxikáři. Být romským LGBTQ+ člověkem v Anglii ale také není úplně jednoduché. Přesto musíme opatrně hovořit o queerfobii v romské komunitě. „Pokud jste LGBTQ+ Romka/m, většina společnosti ráda slyší, že vás vaše kultura nepřijímá, protože potvrzuje jejich rasismus. A pak mohou říct, že nemají rádi Romy/ky ne proto, že jsou Romové/ky, ale proto, že jsou queerfobní nebo transfobní.“
Problémy podle Lolo pramení z toho, že romské komunity mají za sebou 500–600 let útlaku, takže se tyto skupiny snaží získat všechna privilegia, která mohou. A proto se utlačované skupiny chtějí prosadit budováním vlastního systému, který se vejde do většího systému. Cesta často vede přes queerfobii nebo transfobii. Sama Lola queerfobii ze své rodiny nikdy nezažila, ale stále existují komunity a rodiny, kde to vidí.
